Wabi Ryvola — Samota

E                 E7              
   Do tváře  čas mi  hlubokou brázdu 
  A             E
  samotou vyrejval, 
          B7                
  tělo je  rozeschlej prám,  
            A                 
  když  pluješ  stále jen sám, 
           B7                  E
  co je ti  platný, že jsi kapitán. 
   
  Do zrzavejch strun svýho banja 
  dávno už jsem nezahrál, 
  že jsem byl stále jen sám, 
  v srdci mám nejeden šrám, 
  život je tvrdej, i když jsi kapitán. 
  
Chorus: 
     E7          A         B7    E             C#m 
  A tak vždy  zůstaneš  sám,  nikdo ti nepo ví, 
          A       B7            E
  jak máš  žít,  abys byl milován, 
  E7          A         B7      E         C#m 
   a tak vždy  zůstaneš  sám, a koláč medový 
          A    B7          E
  za tebe  sní kapitán Korkorán. 
   
  Na tváři mech mám z dalekejch cest 
  tam do hor a údolí, 
  z košile mám jenom cár, 
  ze smečky zbylo psů pár, 
  co bude dál, mi nikdo nepoví. 
   
  V kapse mám prach vodřenej z mincí, 
  který jsem prodělal, 
  já jenom samotu znám, 
  tak, sakra, co dělat mám, 
  abych měl jednou na pořádnej flám.  
 
Chorus